V lednu 2023 uplynulo právě 78 let od bojů o Branisko, pohoří, nacházející se v ose útoku 1. čs. samostatného armádního sboru při jeho osvobozování východního Slovenska v zimě 1944-1945. Právě tento horský masiv se svými více než 1000 metrů vysokými vrcholy tehdy tvořil přirozenou překážku, bránící postupu na Levoču, Kežmarok a dále do hloubi okupované vlasti. V náročných zimních podmínkách zde 1. sam. brigáda sboru vybojovala ve dnech 23. – 25. ledna 1945 vítěznou bitvu, vedoucí mj. i k osvobození Nižného a Vyšného Slavkova. A právě sem vedla letos v zimě cesta příslušníků nadklubového sdružení „4. prápor úderný“ a tedy i nás.
Už příjezd zavátými horskými silničkami byl impozantní a pohled na zasněžené kopce i srázy dával tušit, co nás na místě čeká. Skutečně, autentičtější kulisy pro naši living history akci jsme si nemohli přát. Před námi byly dva dny bojů nejen s odhodlaným protivníkem, ale i s horskou zimní krajinou. Nedosti na tom, k velké osobní radosti jsem ze zbrojního skladu vyfasoval oblíbený ergonomický sovětský kulomet DP-27, takže bylo jasné, že mne první linie nemine.
Nemýlil jsem se, naše ad-hoc složené kulometné družstvo bylo celý následující víkend se železnou pravidelností a dle nejmodernějších zásad sovětské taktické školy nasazováno do průzkumu, případně na hrot pochodového proudu praporu. Už první noční rozvědka stála za to. Prošlapávat s kulometem cestu v hlubokých závějích za sněhové vánice posunulo laťku autentičnosti hodně vysoko. Nemusím asi zmiňovat, že v tomto duchu pokračovala akce i po zbývající dva dny, kdy se nám po urputných bojích a neustálém přelévání frontové linie vpřed a vzad podařilo konečně vyhnat Němce z Vyšného Slavkova a slavným vítezstvím definitivně osvobodit toto malé slovenské městečko, ze všech stran sevřené vysokými zalesněnými kopci, z fašistické poroby. Alespoň takto nějak byla událost zachycena v místní kronice. Upřímně řečeno, realita byla poněkud jiná. Nešlo ani tak o hrdinné dobytí z naší strany, ale spíše o taktický ústup protivníka, který už toho měl také plné zuby. Ať tak nebo tak, Němci byli nadobro pryč a nás čekalo pár rychlých hltů borovičky od místních obyvatel, vzpomínkové foto na návsi pro oddělení osvěty a propagandy a pak zas další pomalé prokousávání urputnou obranou a nekonečnými slovenskými kopci na západ, na Moravu, do Čech, do Prahy. Snad někteří z nás dojdou až do cíle…
Zapsal a zachytil svob. Březina
FOTOGALERIE
